Gurkhové

Tito legendární bojovníci malé, ale podsadité postavy vesměs hinduistického náboženského vyznání a tibetsko-mongolského původu pocházejí ze severní Indie a jejich hlavní řečí je radžastánský dialekt.

Sjednocování Nepálu do podoby, jak jej známe dnes, započala dynastie Šáhů v 60. letech 18. století. V roce 1768 dobyla ekonomicky i kulturně důležité údolí Káthmándú a další vojenskou expanzí postupně vytvořila stát současných rozměrů - moderní Nepál. Šáhové patřili k etnické skupině Párvatíů hovořící indoevropskou nepálštinou. Pocházeli z knížectví Górkha ležícího v pohoří Mahábhárat asi 70 kilometrů západně od Káthmándú, říkali si Gurkhové (Gurkhové před nezávislostí Indie byli nazýváni vojáky "GORKHA" nebo "armáda GORKHALÍ") a své nově ovládnuté území pojmenovali Gurkhské království. Právě v této době začali do oblasti pronikat z Indie Britové a označení Gurkhové začali používat pro všechny obyvatele Nepálu bez ohledu na jejich etnický původ.

Jazyk Párvatíů, jenž se dnes nazývá nepálština ("nepálí"), začal být nazýván górkhalí a tento pojem se ujal také v dobových britských pramenech. Pojmenování "Gurkhové" navíc přežilo do dnešní doby a označuje jednotky složené z obyvatel Nepálu, sloužící dodnes v britské a indické armádě. Ironií je, že tyto jednotky jsou v drtivé většině tvořeny příslušníky neindoevropských horských kmenů, zejména Gurungů, Magarů, Limbů a Rájů. Párvatíové jsou hinduisté a jejich společnost je organizována do kast. Jejich jazyk a kultura často výrazně ovlivnily etnika dobytých území.

V tomto regionu se nyní soustřeďuje nábor Gurkhů z okolních vesnic. Zdejší vesnice leží v horách a jsou vzájemně propojeny úzkými stezkami, které vedou přes zrádné průsmyky, hluboké soutěsky a bambusové mosty. Region často postihují přívalové deště, vánice, zemětřesení, sesuvy půdy a povodně. Zásobování místních vesnic je obtížné a zemědělství je omezené.

Toto je domov Gurkhů. Země, která je nehostinná, tvrdá a vzdálená civilizaci. To je také krajina, která zrodila a zocelila Gurkhy. V jejich celkovém rozvoji hraje významnou roli i kultura. Jsou orientovaní na rodinu a pýcha a čest - to jsou slova a za nimi i činy, které jsou synonymem Gurkhů. Jednoduchost jejich životního stylu prozařuje jejich veselou osobnost a jejich štědrost a pohostinnost jsou hluboké a dojemné. Ve válce se však projeví jejich legendární síla charakteru a statečnost. Gurkhové jsou známí svou rychlostí, fyzickou kondicí, disciplínou a ochotou bojovat až do smrti za extrémních podmínek. ( S.L.Tamang)

Co předchází přijetí do Britské Gurkha armády ?

Co to znamená stát se "Gurkhou"?

Výběrový proces je náročný a skutečně se jedná o to,že "mnoho přichází, ale málo je vybráno". Nábor probíhá jednou ročně a na každé z více než 200 míst připadá několik tisíc dobrovolníků. Abych byl přesnější, v průměru se každý rok uchází o vstup do brigády asi 25 000 mladých nepálských horalů, což je číslo, kterému se nemůže rovnat žádná jiná vojenská formace na světě. Pro tyto mladé muže je získání vstupu do britské armádní brigády Gurkhas poctou a zdrojem velké tradiční rodinné hrdosti a zdrojem peněz. Tato výzva získat místo je však skličující. V průměru je každý rok naverbováno pouze 230 Gurkhů, kteří procházejí dlouhým a přísným výcvikem, než se připojí k příslušným plukům nebo jednotkám sboru. Pro ty, kteří jsou úspěšní tedy nastane vytoužená změna v jejich životech.

Je smutné, že ti, kteří nejsou vybráni, se často obávají, že jejich neúspěch způsobí ostudu jejich rodinám a v důsledku toho se nevrátí domů. Místo toho někteří hledají práci v ulicích Káthmándú (hlavního města), zatímco jiní utápějí svůj smutek v alkoholu. V minulosti malý počet spáchal sebevraždu skokem z mostu v Pokhaře, než pod něj byla umístěna záchranná síť, aby se zabránilo dalším podobným tragédiím. Jiní, odhodlanější jednotlivci se vydávají do Indie, aby se připojili k indické armádě Gurkha Brigade.

Výběr nových rekrutů je  dlouhý a náročný proces, který trvá zhruba tři měsíce. Zahajují jej členové odvodových komisí, Gurkhové-veteráni, kteří putují po nepálských vesničkách, kde vyhledávají vhodné uchazeče. Naděje všech vybraných chlapců se pak obracejí k hlavním centrům příjmu vojenských nováčků - městům Pókhaře a Dharanu, kde se ve velmi tvrdých podmínkách rozhodne o jejich dalším osudu.

Gurkha Selection je považován za jeden z nejtvrdších testů vojáků v britské armádě. Je rozdělen na test fyzické zdatnosti a psychologický pohovor. Pohovor zahrnuje mimo jiné i zkoušky z matematiky a angličtiny.

Dnešní rekruti musí být univerzální, musí mít více formálních kvalifikací a znalostí než jejich předchůdci z předchozích generací. K příjímacímu testu se dnes nemohou ani přihlásit, pokud nemají standardní maturitní průkaz a strojově čitelný pas prokazující, že jsou nepálští občané. Musí být vysocí nejméně 158 cm a nesmí mít více než čtyři plomby, mezery nebo falešné zuby. Jsou zkoumány jakékoliv fyzické nedostatky nebo stará zranění - překážkou je například iprodělaná laserová operace očí, která zvyšuje riziko prasknutí oční bulvy, pokud je voják v boji zasažen do obličeje.

Rozhovor s rekrutem je veden jak v nepálštině, tak v angličtině s nepálským důstojníkem Gurkha a britským důstojníkem Gurkha. Rozhovor má za cíl zjistit, zda mají rekruti správný charakter. Musí prokázat, že jsou čestní, mají zájem a mají nezbytné kvality, aby byli vojákem Gurkha.

Témata otázek jsou následující:

Nezištný závazek a týmová práce

Odvaha a disciplína

Bezúhonnost a úcta k druhým

Motivace, odolnost a zralost

Vojenské a brigádní (historické) znalosti Gurkhů

 A přichází poslední, velký test pro vstup do jednotky Gurkhů:

Pokud uchazeči neuspějí, mohou test vždy za rok opakovat, ovšem pouze dokud nedosáhnou horní věkové hranice pro vstup do armády - 21 let.

Asi nejlepší historka o Gurkských jednotkách, kterou jsem slyšel (a snad je to i pravda (?)):
K jednotce přichází britský důstojník, svolá si jednotku a praví: "Hledáme dobrovolníky na náročnou misi. Budete vysazeni z letadel z výšky 2000 metrů do týlu nepřítele, kde budete plnit náročné bojové úkoly. Kdo se hlásí dobrovolně?" A samozřejmě čeká, že u jednotky Gurků, kteří jsou proslulí odvahou, se přihlásí všichni. Ale vystoupí jen asi polovina. Udivený důstojník opakuje zadání s tím, že je to čestný, vysoce náročný úkol, ale zase se přidá jen několik dalších Gurků. Důstojník je stále udivenější a praví: "Vím, že seskok s padákem není jednoduchý, ale dostanete výcvik..." Vtom ho přeruší Gurkský velitel: " Jo s padákem? Ale to jste neřekl! Jdeme všichni."

Gurkhové - sveřepí bojovníci z Nepálu  (autor textu Jaromír Marek )

Ayo Gurkhali! Gurkhové útočí! 

Tento bojový pokřik nahání hrůzu všem jejich nepřátelům. Malí, houževnatí vojáci z Nepálu patří mezi nejlepší bojovníky na světě. O jejich statečnosti ví své Němci, Japonci, ale i Argentinci. Své jméno získali podle města Gorkha ve středním Nepálu. A svou pověst si vysloužili zejména v nesčetných bojích v uniformách britské armády. Jaká je historie i současnost těchto horských bojovníků?Na zdech potemnělé místnosti jsou rozvěšeny bojové zástavy, vyznamenání a fotografie vojáků. Na hlavách mají typický klobouk a v ruce třímají masivní zakřivený nůž khukuri. Stejný nůž, jaký má za pasem i Thakur Rana, válečný veterán, který dnes pracuje v Muzeu Gurkhů jako průvodce. Sám prošel boji v Indonésii a na Borneu.

"Sloužil jsem na konci 50. let, účastnil jsem se závěrečné fáze bojů proti komunistickým teroristům v Malajsii, potom jsem byl převelen na Borneo. Když válka v roce 1966 skončila, stáhli jsme se do Hong Kongu. Britská armáda tehdy musela propustit polovinu vojáků, já byl mezi nimi," směje se Thakur.

Jsme v nepálském městě Pokhara, pod hradbou osmitisícové Annapurny. Právě tady sídlí náborové středisko britské armády a v jeho blízkosti je  také Muzeum Gurkhů- elitních vojáků, kteří slouží v britské armádě po celém světě. A nejen v ní.

Gurkhové oblékají i uniformu indické armády. Právě v ní sloužil 24 let Tertin. "Nastoupil jsem v roce 1964, dotáhl jsem to na seržanta. Bojoval jsem v indicko-pákistánské válce v roce 1965, v roce 1972 jsem byl v Bangladéši. To byly moje války. Dvě války," říká hrdě Tertin.

Stát se Gurkhou a sloužit v zahraniční armádě je snem každého mladého Nepálce. Ne snad proto, že by byli tak bojechtiví, ale proto, že v chudé zemi je vojenská služba jedním z nejvýhodnějších zdrojů obživy.

"Pro mladé lidi tady není práce. Buď mohou odejít za prací do ciziny, nebo pokud mají štěstí, vstoupit do britské nebo indické armády. Ne že by po tom zvlášť toužili, ale je to práce. Pokud je nezabijí, mohou docela dobře žít," říká Thakur.

A tak se mladí Nepálci do armády jen hrnou. V minulých letech se o práci ucházelo deset tisíc žadatelů. Dostat místo mohly jen tři stovky z nich. Po uniformě pokukují i dva mladíci, které potkávám mezi dveřmi muzea. "Přemýšlím o tom. Měli bychom pokračovat ve stopách našich předků," říká jeden z nich.

V britské armádě slouží Gurkhové od roku 1815. Tehdy po tvrdých bojích mezi Brity a Gurkhy ve službách nepálského krále došlo ke smíru a své bývalé nepřátele začali Britové verbovat do vlastní armády.

.

Gurkhové jako špičkoví a houževnatí bojovníci prošli první i druhou světovou válkou. Ze 125 tisíc mužů tehdy 43 tisíce padly. 

"Dlouhá léta usilovali o stejné podmínky, jaké mají zahraniční vojáci ve službách britské královny. Těm totiž už po čtyřech letech pobytu v zemi vzniká nárok na trvalý pobyt. Po tomto vstřícném gestu jsme dlouho toužili," řekla britské stanici BBC dojatě se slzami v očích herečka Joanna Lumleyová, jejíž zesnulý otec kdysi bojoval po boku udatných Gurkhů.

Dnes slouží  Gurkhové mimo jiné na Balkáně, v Afghánistánu nebo v Iráku. I když jejich hlavní zbraní už není jejich proslulý zahnutý nůž, jejich heslo zůstalo stejné:

Raději zemřít, než žít jako zbabělec!